Před několika dny mě z jednoho vydání velmi čteného deníku vypadl kupón ke hře s názvem Sedm divů. Na něm byl, kromě osobního vozu coby obvyklé nejvyšší ceny, hned na druhém místě mezi cenami (snad i mezi těmi „sedmi divy“) inzerován digitální set top box. Hovoříme-li nyní o nástupu digitálního vysílání a s tím spojených častých odkladech nebo zdrženích, ve skutečnosti je jasné, že digitální vysílání již nyní vstupuje mezi běžné občany. I tento malý příklad dokumentuje, že digitální vysílání a s ním spojené služby a produkty si díky marketingu brzy najdou svoji cestu k divákům.

Naše výchozí pozice v přechodu na digitální vysílání se už ale dávno nemůže nazývat startovní čárou, ale spíše poměrně dlouhým, širokým a rozvleklým startovním „pásmem“. Jak jinak charakterizovat více než 4leté období digitálních experimentů, které již dávno vše potřebné prověřily. Přípravné práce jsou směsí precizního postupu ve stanovení pravidel s překotnou snahou vše urychlit. Při tom jsou motivy pro ten který postup značně rozdílné. V reálné situaci pak někdy jistě dobře míněná snaha urychlit chod některých věcí vede nakonec ke komplikacím a ve svých důsledcích k pravému opaku, než byl původní záměr. V některých situacích pak může hrozit i riziko přehnaných očekávání (a následných zklamání), byť půjde nakonec jen o dočasný stav neboť digitální vysílání si najde svoji cestu i bez významné pomoci „z vnějšku“.

Ohlédnu-li se za množstvím diskuzních setkání z poslední doby, musím konstatovat výrazný posun od snahy prosadit některé výhody na úkor jiných směrem ke společným zájmům, nebo alespoň k základním společným úkolům a cílům. Posun vede k reálnému pohledu na digitalizaci, a to jak podnikatelskému, tak politickému. Proces digitalizace po všech dosavadních deklaracích směřuje opravdu k dohodě všech zúčastněných. Říkám-li DOHODA, v podnikatelském a právním prostředí to pak znamená také SMLOUVA. Právě na těchto základních a jednoduchých vztazích a vazbách by se celé prostředí digitálního vysílání mělo rozvíjet. S tím souvisí i otázka legislativy, která by podle mého názoru právě takovéto funkční vazby měla umožnit a podpořit, cokoliv jiného nakonec vede ke komplikacím a těžko řešitelným sporům a situacím.

Legislativa by i nadále měla podpořit proces liberalizace, liberalizace přístupu k vysílání při zachování standardních regulačních mechanismů obsahu vysílání. Na těchto principech by měl být stavěn i nově připravovaný zákonný rámec. Základem by měla být jednoduchost a srozumitelnost, neboť je jasné, že řadu procesů a změn v nejbližších fázích nedokážeme snadno odhadnout. A už vůbec ne vše se značným předstihem přesně popsat a svázat právními definicemi. I v tomto případě jde o nalezení vhodného poměru mezi podnikáním v médiích a technologiích a politikou, resp. základními politickými požadavky. Ostatně dnes se už i řada politiků obrací směrem k odborné a podnikatelské „digitalizační“ komunitě s žádostí, aby se účastníci mezi sebou dohodli a v případě , nebude-li tato dohoda v rozporu se základními principy politických stran, není podle nich pak problém takovýto konsensus přijmout a schválit.

Dosavadní diskuze se od teoreticko-právních debat stále více přesouvají k samotnému cíli – trhu a hlavně k divákům. Také v případě digitálního vysílání půjde o soutěž o diváky a o podíl na reklamním trhu. Soutěž se ještě více rozvine konkurencí digitálního vysílání prostřednictvích různých „elektronických komunikací“ – tedy dosud většinové terestrické přenosy (včetně mobilního příjmu TV) a satelitní a kabelové. I nadále bude pokračovat pomyslný souboj, co bude v budoucnu hlavním prostředkem příjmu, komunikace a zábavy – PC versus TV. Otázkou ale zůstává budoucnost vysílání a zejména perspektiva - na co se budeme my nebo naše děti dívat a také za co a jak budeme chtít (nebo muset) platit.

Dnes zatím víme, že v nejbližší době se objem financí na reklamním trhu mimořádně nezmění, kromě běžného ročního nárůstu nebo postupné diverzifikace trhu. Předpokládáme také potřebu financování části budoucích tématických televizních kanálů prostřednictvím placeného TV příjmu. Tím se digitální terestrické vysílání postupně ještě více přiblíží satelitním nebo kabelových televizím, kde již podíl přímých plateb funguje dnes. Tyto formy přenosu již přitom dnes poskytují velmi širokou programovou nabídku a v nejbližší době plně digitální kvalitu. Podobně je tomu i u doplňkových služeb, když například připojení na internet prostřednictvím kabelových TV zaznamená v posledních týdnech rapidní nárůst. Pro diváka se tak v budoucnu mohou různé formy vysílání a televizního přenosu mohou ve svých výhodách a nevýhodách poměrně vyrovnávat a konkurence poroste. Bude dostatek přenosové kapacity a půjde především o kvalitu nabídky a služeb.

V budoucnu bude z pohledu diváka rozhodující nabídka programů a obsah služeb, proto i přechod na digitální vysílání bude záviset na vytvoření vhodných ekonomických a obchodních modelů a nabídky dobře „prodejného zboží“. Z pohledu operátorů a provozovatelů sítí elektronických komunikací bude záležet na kvalitě těchto sítí a jejich ekonomice. S tím souvisí i přiměřená míra investic do jejich budování a provozování a samozřejmě ekonomická návratnost.

Volný přepis úvodního diskusního příspěvku na téma DIGITALIZACE v rámci 5. Výroční konference ČAKK


ing.Zdeněk Duspiva, publicista, 22.5.2005