Na červnové schůzi Poslanecké sněmovny byl po dvou letech diskuzí a opakovaných projednávání schválen návrh zvýšení koncesionářských poplatků spolu s postupným snížením objemu reklamy v České televizi. Postupem času zmizela z celé diskuze řada důležitých témat jako například možnost synergického sloučení a spolupráce České televize s Českým rozhlasem a ve výsledném hlasování se řešil už jen způsob financování.

V průběhu dlouhotrvajících převážně politických diskuzí a všudypřítomného lobbingu se ale daly do pohybu nejen ekonomické změny v ČT (s poměrně pozitivními výsledky), ale i přípravy na řádné digitální vysílání. Experimentální vysílání DVB-T bylo rozšířeno o nové programy, včetně nového veřejnoprávního programu ČT24. ČT s ČRo také v závěru loňského roku prosadily spíše dílčí a nepříliš kompatibilní legislativní návrh veřejnoprávního multiplexu, který i bez ohledu na potřebu korekce a sjednocení s dalšími legislativními normami znamená určitou „digitální“ perspektivu a jistotu pro zachování pozice ČT v duálním systému ve III. tisíciletí.

Postupně se v průběhu doby aktivizovali noví zájemci o digitální vysílání. Přestože výsledek tendru vyhlášeného Radou pro rozhlasové televizní vysílání není úplně jasný, řada z přihlášených zájemců pokračuje v přípravách na vysílání všemi dostupnými cestami. Někteří spouští své programy zatím prostřednictvím satelitu nebo kabelových systémů, jiní využívají internetu. Nikdo z nových uchazečů zjevně nechce ztrácet čas čekáním spojeným s rizikem neúspěchu v tendru a snaží se získávat první diváky i první obchodní příležitosti.

Digitální vysílání je i bez ohledu na odklady nových pravidel perspektivou vysílání i v ČR, a to i s vědomím, že nejde o lacinou záležitost. Trh s reklamou v České republice je objektivně limitovaný stejně jako jiné obory. Jak již mnohokrát zaznělo, plánovaný přesun reklamy z ČT ve prospěch komerční sféry je poměrně dobrou cestou, jak zajistit po roce 2008 možnost pro vznik a fungování dalších nových subjektů na mediálním trhu. Nedá se očekávat existence mnoha dalších plnoformátových programů, ale cesta prokazatelně vede k tématickým a specificky zaměřeným programům s předem vymezeným okruhem potenciálních diváků a úměrně tomu naprojektovaným a reálně sestaveným business plánem. Díl z celého reklamního trhu, který se bude postupně doplňovat o prostředky dosud umísťované na ČT, může výraznou měrou podpořit nové provozovatele.

Obavy o dominanci nebo i teoretické riziko zneužívání výsadního postavení na českém trhu bude kromě tvrdého konkurenčního boje (jak je tomu ostatně mezi hlavními TV programy již dnes…) podrobeno standardní regulaci pro hospodářskou soutěž – mimochodem regulátor hospodářské soutěže se situací na domácí mediální scéně již nedávno zabýval v souvislosti s majetkovými a licenčními změnami. Digitální vysílání po delší době technických omezení konečně umožní koexistenci velkých a menších podnikatelských subjektů na českém mediálním trhu a to i díky postupné diverzifikaci reklamy a prostředků na ni vynakládaných. Rozvoj plnohodnotného digitální vysílání se očekává v nejbližších měsících, ale především okolo roku 2008 po ukončení mezinárodních koordinačních jednání a po absolvování přípravných etap (včetně ukončení původního nebo nového tendru RRTV a udělení digitálních licencí) – tedy mj. i v době, kdy bude k dispozici celý televizní reklamní trh pro privátní subjekty navýšený o cca 1 mld.Kč. Plánované úplné ukončení analogového vysílání nastane zřejmě nejpozději do roku 2012, ale podle všeho mnohem dříve.

Současná snaha zvrátit nebo odložit přijatý politický konsensus o televizních poplatcích je po tom všem poněkud zvláštní stejně jako při tom používané argumenty (lítost nad ztrátou informačního přínosu reklamních sdělení pro diváky ČT, zdražení zboží díky reklamě pouze na komerčních médiích jakoby se dosavadní reklama na ČT v ceně inzerovaného zboží vůbec neprojevovala apod.). Ne všechny argumenty jsou však nepřesné nebo záměrně účelově vybrané, ale přesto je důležité ocenit nalezení obecného konsensu, a to za účasti a souhlasu odpovědných a kompetentních představitelů České televize (mimochodem předem a veřejně anoncovaného ředitelem Jiřím Janečkem například již na podzimní mediální konferenci v roce 2004 v Č.Krumlově).

Z hlediska politického se pak v poslední době objevují občasné stesky nad „neobjektivitou a stranností“ vysílání ČT, velmi často zejména z úst některých poslanců nebo senátorů vládní koalice. Jakoby se přitom zapomínalo na standardní mechanismy regulující vysílání v ČR – ať už jde o Radu ČT/ČRo nebo RRTV. V posledním období vládní koalice prosadila do mediálních rad většinu „svých lidí“ nebo rozhodující většinu kandidátů s podporou stran vládní koalice (v případě RRTV například 9 radních ze 13, teoreticky potřebných pro udělování či odebrání licencí). Tato dosavadní „převaha“ tak přináší samozřejmě i odpovědnost za práci a fungování mediálních regulačních orgánů, se všemi důsledky. Přitom ale není nic snazšího, než při respektování nezávislosti regulátorů žádat poctivý a profesionální přístup k plnění zákonem daných pravomocí a nepřenášet své někdy oprávněné konkrétní výhrady do rozhodování o obecných zásadách fungování veřejnoprávních médií.

Podobně je tomu při pohledu na zvýšení koncesionářských poplatků a postupném snižování reklamního objemu pro ČT. V první věci - zvýšení poplatků – se dříve mezi vládními politiky hovořilo jako o jasné věci, ale s blížícími se volbami se priority pochopitelně mění. V případě omezení vlivu reklamy na postavení a fungování médií veřejné služby je zase možná dobré opět připomenout, že nejsilnější vládní strana má toto zakotveno dokonce ve svém Základním politickém programu (bod 9.2.2., strana 80). Tento program byl navíc inovován a znovupotvrzen na nedávném 32.sjezdu ČSSD konaném na jaře letošního roku v Brně.

Výsledek rozhodnutí poslanců tak může v případě dokončení schvalovací procedury zajistit ČT i všem jejím divákům a koncesionářům (včetně politiků…) transparentnější financování a fungování, stabilní a předem známé financování umožňující plánování a rozvoj, zachování a garantování celkového objemu finančních příjmů (resp. jejich reálné navýšení proti současnému stavu i s reklamou) a v neposlední řadě možnost zlepšení kvality vysílání - plně v souladu s veřejnoprávní úlohou , bez ohledu na komerční zájmy a vztahy.

V každém případě může nyní Česká televize potvrdit oprávněnost své existence i schopnost plnit danou úlohu služby veřejnosti a přitom se plně soustředit na dosud většinou politiků a televizních protagonistů zdůrazňovanou veřejnoprávní úlohu. S tím souvisí i možnost připravovat pořady pro všechny věkové a zájmové skupiny diváků, bez ohledu například na zájmy reklamních agentur a jejich klientů zacílit program pouze na vybrané a „komerčně“ zajímavé cílové skupiny. A digitální vysílání má i díky přijímanému řešení příležitost se výrazněji prosadit včetně rozšíření tolik potřebné programové i podnikatelské konkurence. Veřejnoprávní i komerční digitální programy by tak i nadále měly být dostupné všem divákům, bez nutnosti hrazení dalších poplatků, navíc s dalšími přidanými službami.

Stabilizaci veřejnoprávních médií spolu s podporou digitálních programů lze považovat za velkou příležitost, výhodu i přínos pro všechny české diváky.


ing. Zdeněk Duspiva, publicista, 25.7.2005