Ve srovnání s příjmem ze satelitu nebo kabelu se u DVB-T vyskytují problémy. Kvalita přenosu obrazu a zvuku je téměř vždy horší než u DVB-S a DVB-C. Informuje o tom aktuální vydání německého odborného magazínu „Video”.


Důvodem je to, že se několik programů dělí o jeden ‚přenosový’ kanál a tím podle potřeby o jeho datovou rychlost. Přitom má systém DVB-T nejhorší postavení, neboť např. čtyři televizní stanice mají k dispozici společnou datovou rychlost 14,5 Megabitů za sekundu. Avšak přenosový kanál DVB-S a DVB-C využívá pro osm programů rychlost více než 34 Megabitů. To znamená, že na satelitu a v kabelu může každý program přenášet za sekundu průměrně asi o jeden Megabit více datového „materiálu”.

I v optimálních podmínkách - tedy v bezprostřední blízkosti vysílače a s výkonnou anténou - se kvůli menší datové rychlosti často vyskytují problémy s kvalitou obrazu DVB-T. Magazín „Video” proto radí: divák, který klade důraz špičkovou kvalitu televizního signálu a má možnost instalace satelitní paraboly, měl by se rozhodnout pro DVB-S. V případě hrazení předplatného za kabel je tu možnost využít nabídky DVB-C.

Kvalita příjmu však závisí nejen na technice přenosu, ale navíc se rovněž mění podle vysílaného programu. V Německu má teď nejlepší kvalitu obrazu (u všech tří přenosových systémů) program ZDF. Protože počátkem t. r. dva programy bez náhrady opustily přenosový kanál ZDF, takto získaná datová rychlost se odrazila na kvalitnějším příjmu zbývajících programů.

Naopak výrazně horší kvalitu má divák např. u nové stanice „Das Vierte” ("Čtvrtá"), která se musí o přenosový kanál dělit s 16 jinými programy. Z toho vyplývá výrazně nižší rozlišení - jen 480 x 576 pixelů, kdežto standard PAL většinou využívá 720 x 576 obrazových bodů.


Zdroj: SatNews.de, 8.2.2006, volně upraveno a zkráceno