Evropské a ruské úřady pro lety do vesmíru chtějí z evropského kosmodromu Kourou učinit nejdůležitější místo na světě pro start raket. Zatímco jsou vidět ramena speciálních jeřábů na prosekávání džungle ve francouzské Guayaně, připravuje se místo pro ruské rakety Sojuz, které budou vypuštěné do vesmíru z Kourou. V minulých měsících probíhalo betonování. Šest dní v týdnu tu pracuje více než 200 lidí.

Dne 21. listopadu 2008 z této nové rampy poprvé odstartuje do vesmíru ruská nákladní loď. Z Kourou tak budou moci vzlétnout současně tři různé nosné rakety, aby vynesly do vesmíru satelity nebo kosmická tělesa různého druhu a velikosti. V roce 2010 se předpokládá celkem deset startů (raketa Ariane-5, nová evropská raketa Vega, raketa Sojuz).

Po odbagrování zeminy a odstranění skály poblíž atlantického pobřeží, v blízkosti rovníku v Kourou by do dvou let mělo být možné upravit toto místo pro start raket do vesmíru - tedy nejen pro „domácí” rakety Ariane-5. Evropská organizace pro lety do vesmíru ESA chce v polovině roku 2008 poprvé vyslat do vesmíru malé nosné rakety Vega. Se svým hypermoderním pohonným mechanismem P80 raketa Vega může vynést na oběžnou dráhu (ve výšce 700 km) satelit s hmotností až 1,5 tun. Pro raketu bude přebudována odpalovací rampa ELA 1 - odtud odstartovala dne 24. prosince 1979 první raketa Ariane.

Pro raketu Sojuz odklidí bagr čtvrt miliónu metrů krychlových suti a skalní horniny. Spolehlivý stroj pro lety do vesmíru (s více než 1700 starty z kazašského Bajkonuru) dostane velký kouřový kanál. Bude uložen v hloubce 28 metrů v žulové půdě, aby bylo možné při startu odvést kanálem obrovský hluk a ohnivé paprsky. Smlouvu s Ruskem agentura ESA uzavřela v roce 2003, v roce 2005 se začalo bagrovat. Náklady na projekt jsou 221 miliónů Eur.

Území kosmodromu o rozloze 90-ti hektarů, kde malé město v džungli Sinnamary je bližší než větší Kourou, by mělo být připraveno na své budoucí úkoly v červenci t .r. Protože kosmodrom leží blíže rovníku než Bajkonur, usnadní to transport těžkého nákladu na geostacionární oběžnou dráhu ve výšce 36 000 km. Tak např. u nové verze Sojuz 2-1B může být celková nosnost rakety vyšší o čtyři pětiny (cca tři tuny). Odpovědní pracovníci počítají s třemi starty rakety Sojuz v průběhu jednoho roku.

Organizační „zastřešení” má na starosti společnost Arianespace. Avšak ruští odborníci, kteří mají velké zkušenosti s lety do vesmíru, budou zastávat také vedoucí pozici: „Sojuz v Guayaně”, jak se program nazývá, je výsledkem dlouhodobé osvědčené spolupráce.

Jestliže stojíte na rampě, pak se Vám naskytne zajímavý pohled. Rakety vedle sebe vypadají jako varhany. Výška 52 metrů a hmotnost 746 tun, to je raketa Ariane-5-ECA. Hmotnost 300 tun má raketa Sojuz 2-1B při výšce 46 metrů. Raketa Vega, „malá sestra” Ariane, se svou hmotností 137 tun a výškou 30 metrů je oproti tomu téměř nepatrná. Evropanům společně pomohou zajistit nezávislý „Přístup do kosmu”.


Zdroj: Hanns-Jochen Kaffsack, SatundKabel.de, 25.2.2007, volně upraveno a zkráceno