Součástí téměř veškeré elektroniky byly na počátku minulého století elektronky, které ale byly velké, náročné na spotřebu a nespolehlivé. Vědci se tak postupně začali poohlížet po něčem novém, co by dokázalo to, co elektronky - zesilovat nebo spínat elektrický signál. Volba po předchozích zkušenostech padla na polovodiče, kterými se zabýval i tým americké společnosti Bell Telephone Laboratories ve složení John Bardeen, Walter Brattain a William Shockley.


Před 70 lety, 23. prosince 1947, tato trojice předvedla první polovodičový tranzistor (zesilovač) na světě a rozpoutala tak revoluci v elektronice.

Polovodiče jsou prvky, které mají nižší vodivost než kovy a vyšší než izolanty a jejichž odpor kolísá například podle teploty nebo světla. Bardeena, Brattaina a Shockleyho napadlo spojit tři polovodičové vrstvy s odlišnými typy vodivosti, a tak vznikl tranzistor, který se choval jako běžná zesilovací a spínací elektronka. Díky vysoké spolehlivosti, malé spotřebě a velkému výkonu začal rychle elektronku vytlačovat. Veřejně byl první tranzistor o rozměru hrachu představen v červnu 1948 a nejdřív to nevypadalo, že se jedná o jeden z nejvýznačnějších objevů v dějinách.

Karta ve prospěch tranzistoru (název zkratkou slov "transfer" a "resistor", tedy "přenosový odpor") se začala obracet již za několik let. Tranzistor našel nejprve uplatnění v naslouchacích přístrojích a zakrátko i v prvních tranzistorových přijímačích, které se staly módním hitem, a dalších přístrojích. Začala nová éra elektroniky. První exemplář připomínal spíše náhodný spletenec několika drátů, později dostal podobu úhlednějšího a menšího válečku, z něhož vychází trojice drátků. Původně hrotové tranzistory, které byly poruchové, vystřídaly plošné, které se s mnohými vylepšeními používají dodnes.

Původně používané vzácné germanium vystřídal křemík, jeden z nejrozšířenějších prvků na Zemi. Největší revoluci tranzistor způsobil ve světě počítačů. Tranzistory se během let stále zmenšovaly a z původního patnáctimilimetrového válečku o průměru půl centimetru se za několik let tranzistor zmenšil do velikosti špendlíkové hlavičky. Miniaturizace se ale nezastavila a přišly moderní procesory, kde se na nepatrné ploše mohou tísnit až stovky milionů tranzistorů (první tranzistorové rozhlasové přijímače například využívaly pouze asi čtyři tranzistory).

Slavná "tranzistorová trojka" za svůj vynález obdržela v roce 1956 Nobelovu cenu za fyziku, postupně se ale jejich cesty rozešly. Brattain zůstal věrný Bellovým laboratořím, Bardeen se po odchodu z firmy věnoval výzkumu supravodivosti a v roce 1972 byl za práci v tomto oboru podruhé oceněn Nobelovou cenou za fyziku.

Shockley si v r.1954 založil společnost Shockley Semiconductor, která byla jedním z impulzů ke vzniku kalifornského střediskem moderních technologií Silicon Valley. Největším výrobcem polovodičů byla dlouhá léta americká firma Intel. Letos prvenství převzal jihokorejský Samsung.


S využitím zdroje: teletext ČT, s. 605, 22. 12. 2017