Prima ZOOM vám tři sobotní večery přinese úchvatný a netradiční vhled do umění. Celovečerní snímky představí fascinující život dvou malířských velikánů van Gogha a Tintoretta, Hitler byl také velký obdivovatel umění, ale některá díla doslova nenáviděl. Oceňovaný herec Toni Servillo vás provede pátráním po ztracených obrazech, které ukradli nacisté. Odhalí přes tisíc uměleckých děl, mezi nimiž jsou dosud neznámé obrazy Picassa nebo Moneta, jejichž cena byla vyčíslena na více než milion eur. Díla, která už neměla spatřit světlo světa, se konečně vrátí do galerií.


Vydejte se po stopě zajímavého souboje Hitler versus Picasso. Prima ZOOM nabízí i uměleckou podívanou.

Celovečerní umění na Prima ZOOM:

31. 7., 22.15 hod. - Hitler versus Picasso
7. 8., 22.15 hod. - Van Gogh: O obilných polích a oblačném nebi
14. 8., 22.15 hod. - Tintoretto: Rebel z Benátek


Hitler versus Picasso (repríza v úterý 3. 8., 13.30 hod.)

Nacisté využívali umění ve své politické propagandě. Stát podporoval klasický ideál krásy. V roce 1937 se v Mnichově konaly dvě výstavy. Jedna byla věnována tzv. zvrhlému umění, mezi něž nacisté počítali umělce, jako byli Chagall, Kandinsky, Picasso a třeba impresionisté. Druhá se týkala velkého německého umění. Nacisté byli posedlí klasickým uměním. Jedna výstava kritizovala úpadek a druhá velebila dokonalost v umění. Informace o soukromých galeriích sbírali nacisté už před válkou. Říšský maršál Hermann Göring shromažďoval prostřednictvím uměleckého agenta Waltera Hofera pro sebe a pro Adolfa Hitlera umělecké předměty. Jeho sbírka čítala 1376 maleb, 250 soch a 168 gobelínů, sbíral všechny velikány evropského umění. Zanechal po sobě katalog všech děl, jejichž hodnota by dnes činila 18 milionů eur. Hitler si v závěti stanovil, že všechen jeho majetek patří straně – pokud by zanikla, tak státu, a pokud by zanikl i ten, závěť pozbude účinku. Göring měl po matce modrou krev, vyžíval se v roli aristokrata a měl vášeň pro peníze a umění. Ke konci války poslal sbírku do několika tajných úkrytů. Například ve štýrském solném dole našli Američané po válce 6500 obrazů, soch, zbraní, nábytku a dalších uměleckých předmětů, mezi nimi např. Michelangelova Madona a dítě původem z Brugg, část oltáře z Gentu, Astronom od Jana Vermeera, díla Tizianova, Raffaelova a Brueghelova. V jiném úkrytu byla objevena kořist SS – cennosti ukradené Židům v koncentračních táborech.

Během nacismu se razie konaly v domech židovských obyvatel a byla zabavována i díla z galerií. Loupeže se děly na pozadí holokaustu. Odmítnutí vzdát se majetku znamenalo pro Židy koncentrační tábor a smrt. Celkem bylo nacisty ukradeno 600 000 uměleckých děl a 100 000 se jich dodnes nenašlo. Řada děl nebyla dodnes navrácena původním majitelům nebo zmizela. Restituce jsou obtížné, soukromníci musí předložit dokumentaci o tom, že dílo vlastnili. Naši přítomnost i budoucnost stále ovlivňují zločiny nacistické minulosti. Nejen soukromníci, ale i jiné instituce se snaží získat to, co jim patřilo. V roce 2012 propukl skandál, když bylo v bytě Kornelia Gurlitta, jehož otec obchodoval s uměním a byl věrný Hitlerovi, nalezena díla ztracená při bombardování Drážďan v roce 1945. Šlo o největší objev posledních let, našlo se 1500 děl umělců jako Matisse, Monet, Renoir, Kandinsky, Klee ad. S odchodem lidí, především Židů, z Evropy během války se trh s uměním přesunul z Paříže do New Yorku. Mnoho židovských rodin se zachránilo prodejem svých sbírek, aby dostaly cestovní víza. Hodně uměleckých děl se v USA ocitlo přes aukce ve Švýcarsku. Ale žádný z obchodníků s uměním, kteří sloužili nacistickému režimu, se po válce ke své profesi nevrátil.


Van Gogh: O obilných polích a oblačném nebi (opakování v úterý 10. 8., 13.45 hod.)

Vincent van Gogh byl nizozemský malíř a kreslíř, jehož díla vystavují největší světová muzea. Během svého života však nebyl doceněn, byl považován za podivína a nepříjemného muže. Helene Kröllerová-Müllerová byla jednou z prvních, kdo chápal význam jeho práce. Roku 1909, téměř 20 let po jeho smrti, začala skupovat jeho kresby a malby. Helene chtěla, aby lidé v jeho dílech našli útěchu a vnitřní klid – tak jako ona. Helene patřila mezi nejbohatší ženy v Nizozemsku, její umělecká sbírka, kterou dávala dohromady 30 let, je obrovská, kromě van Gogha obsahuje také díla Pieta Mondriana, Picassa a dalších umělců. Helene si vysnila kolosální stavbu, kvůli manželově špatné investici však neměla dostatek financí. Nakonec bylo muzeum dostavěno nizozemským státem, Helene zemřela jen rok po jeho otevření, roku 1939. Svého ocenění se stejně jako van Gogh nedočkala.

O životě van Gogha se dozvídáme z dopisů, které adresoval svému bratru Theovi. Příběh začíná v Nizozemsku, kdy se roku 1880 van Gogh rozhodl stát umělcem. První roky jen kreslil, chodil na základy výtvarného umění na královské akademii v Bruselu, ale od samého začátku byly jeho kresby nepochopené. Nerad kreslil perfektní nahé modely v ateliéru, raději zachycoval venkovský život, lidi na poli, v lesích a portréty dělníků. Kreslil lidi tak, jak je viděl, nešťastné a upracované. Van Gogh strávil dva roky se svým bratrem v Paříži, kde přešel k malbám a začal využívat rozmanité barvy. Jeho nejplodnějším obdobím byl rok v Provence, kde ho malování naprosto pohltilo. Poté van Gogha ovládly pocity samoty, po opakovaných problémech a depresích se nechal hospitalizovat v ústavu pro choromyslné v klášteře v Provence, malby krajin se začaly stávat stále abstraktnějšími. Byl duševně nemocný, velmi se trápil, ale přesto namaloval mnoho významných maleb. Svůj život ukončil revolverem.


Tintoretto: Rebel z Benátek (opakování v úterý 17. 8., 13.45 hod.)

V roce 1518 se v italských Benátkách narodil nejvzpurnější benátský malíř – Tintoretto. Byl to vizionář, novátor a experimentátor, který předběhl svou dobu. Při malování kombinoval rychlost, velký objem práce a nízké ceny. Byl dravý, provokoval a měl schopnost ohromovat diváky. Za svůj život namaloval více než 300 obrazů a většina z nich je dosud v Benátkách. Vždy byl přitahován barvami v dílně svého otce barvíře. Pěkně maloval a rodiče ho přihlásili do učení ke králi benátské malby – k Tizianovi. Legenda říká, že Tizian se zalekl konkurence a Tintoretta vyhodil. Tintoretto se učil od malířů nábytku a kazetových stropů. Podařilo se mu získat mecenáše, nejvlivnějšího kritika umění a spisovatele Pietra Aretina. Začal dostávat zakázky a v roce 1547 se odstěhoval do Cannaregia, čtvrti řemeslníků. Studoval trojrozměrné figurky a převáděl je do dvojrozměrných obrazů. Využíval hru světla a stínu, jeho obrazy jsou dramatické, postavy jsou v pohybu, a mají provokovat třeba i negativní emoce. Tizian, který byl oblíbený u evropské šlechty a bohatých kupců pro svůj vytříbený a uhlazený styl, sabotoval Tintorettovu kariéru. Tintoretto pracoval jen pro benátskou republiku a místní společenství. Později se na scéně objevil jiný soupeř, Paolo Cagliari neboli Veronese oblíbený u aristokratů. Používal měkké pastelové barvy a jeho obrazy byly harmonické. Tintoretto měl v oblibě tmavé odstíny. V roce 1565 se Tintoretto stal členem Scuoly – bratrstva vlivných Benátčanů. Jeho Poslední soud ve Scuola di San Marco je nejvyšší renesanční malbou na plátně, měří 14,5 metru. Vrcholem renesanční výzdoby jsou jeho malby ve Scuola di San Rocco, která se stala jeho Sixtinskou kaplí.

Na rozdíl od Tiziana, který zemřel při morové epidemii, Tintoretto přežil. Oběťmi moru se stala nejméně třetina obyvatel Benátek. Tintoretto bořil všechny umělecké tradice. Uvažoval jako filmař. Jeho vizuální a narativní techniky ve 20. století přejal filmový průmysl – prostorovou hloubku, širokoúhlý formát, rozdělenou scénu, pozastavený obraz, úhel pohledu a zapojení diváka do dění na plátně. V Tintorettových stopách šel i jeho syn Domenico a dcera Marietta, která byla slavnou portrétistkou. V roce 1590 Marietta zemřela a Tintoretto se z její smrti nikdy nevzpamatoval. V roce 1577 došlo k požáru Dóžecího paláce a k jeho rekonstrukci byl Tintoretto přizván. Umístil v paláci svůj obraz Ráj, který je považován za největší dílo starých mistrů na světě. Je velký téměř jako tenisový kurt a na plátně je asi 500 postav. V roce 1594 Tintoretto umírá ve věku 75 let. Jeho dílna fungovala ještě dalších 60 let, zatímco Tizianova upadla v zapomenutí nedlouho po jeho smrti. Tintorettův talent inspiroval a inspiruje malíře, spisovatele a filozofy z celého světa. Tvrdohlavý a nezvladatelný rebel a mistr sebepropagace byl nejbenátštějším ze všech benátských malířů.


Skutečné umění na Prima ZOOM!


Filip Budák, Externí konzultant odd. Marketingu a PR pro FTV Prima, 26. 7. 2021