Ivan Král patří mezi nejslavnější české a československé rockery. Po emigraci do USA se pohyboval na newyorské scéně, kde vystupoval například se skupinou Blondie. Největší jméno si ale udělal v druhé polovině sedmdesátých let, kdy hrál ve formaci zpěvačky Patti Smith a poté s Iggy Popem. Na konci osmdesátých let prodával palačinky v Seattlu a s kolegou Zbyňkem Pavlíčkem založil hudební uskupení Native.


V devadesátých letech se stal jedním z nejzásadnějších producentů alb českých kapel. Dokumentární film režiséra Šimona Šafránka: Ivan – Král tří akordů bude mít premiéru 3. května ve 20:15 hod. na ČT art.

„S Honzou Vedralem jsem spolupracoval už na dokumentu Meky a také v případě Ivana Krále napsal Honza nejprve knihu. Když jsme se začali o filmu bavit, byl už Ivan Král bohužel po smrti. Zaujalo mě ale, že Honza má desítky hodin jejich rozhovorů. A když se pak ukázalo, že existuje i Ivanův rozsáhlý domácí video archiv, přišlo mi, že by z toho šel udělat film: v podstatě život Ivana Krále očima a slovy Ivana Krále. Hlavní obtíž ale byla v tom, že když Ivan točil, nebyl v obraze vidět. Velká výzva, kterou jsme pak společně se střihačem Šimonem Hájkem měli, tkvěla v tom, jak Ivana oživit, zhmotnit, aby se divák mohl vcítit do jeho emocí,“ vysvětluje režisér dokumentu Šimon Šafránek.

Dokument přiblíží kromě kariéry Ivana Krále také tuzemskou hudební scénu a její celospolečenský přesah v devadesátých letech – v době, kdy se čekalo na návrat slavných emigrantů, v době, která adorovala americký styl i přínos ze Západu a která byla stejně svobodná jako divoká. Ivan Král do ní přišel jako někdo, kdo kombinoval pracovitost, soustředěnost a přirozený instinkt, talent a kvalitu. A taky jako někdo, kdo vystupoval s prvotřídními hvězdami hudebního světa a svými zkušenostmi tak pomohl nespočtu muzikantů.

„Zatímco na stránkách knížky nebo v hudebních časopisech může muzikantský svět obecně působit jako vytesaný z mramoru, ve filmu se díky Šimonově důmyslné práci s archivy ukazuje jeho syrovost. Protože si Ivan všechno natáčel, vidíme, že i když byl rocková hvězda, která psala dějiny, jeho život a reálie, ve kterých se pohyboval a které ho formovaly, byly leckdy kruté a zdaleka ne tak jednoznačné. Příběh, který lidi mohou znát i z knížky, je ve filmu najednou plastický. Řekl bych, že tak blízko realitě Ivana Krále jako v tomto filmu ještě Ivanovi fanoušci nebyli,“ dodává scenárista Honza Vedral.

Portrét významného českého rockového hudebníka je sestaven z nahrávek telefonátů, které s Ivanem Králem pořídil hudební publicista Honza Vedral a z dosud neviděných archivních záběrů, často natočených samotným Králem.


Ivan – Král tří akordů

scénář: Šimon Šafránek, Jan Vedral
režie: Šimon Šafránek
dramaturgie: Vít Poláček
výkonná producentka: Kateřina Kovářová
kreativní producent: Jiří Hubač


Rozhovor se Šimonem Šafránkem režisérem dokumentu Ivan – Král tří akordů

Proč jste se rozhodl dokument natočit?

S Honzou Vedralem jsem spolupracoval už na dokumentárním portrétu Meky. Také v případě Ivana Krále napsal Honza nejprve knihu. Když jsme se začali o filmu bavit, byl už Ivan Král bohužel po smrti. Zaujalo mě ale, že Honza má desítky hodin jejich rozhovorů. A když se pak ukázalo, že existuje i Ivanův rozsáhlý domácí videoarchiv, přišlo mi, že by z toho šel udělat film: v podstatě život Ivana Krále očima a slovy Ivana Krále. Hlavní obtíž ale byla v tom, že když Ivan točil, nebyl v obraze vidět. Hlavní výzva, kterou jsme pak společně se střihačem Šimonem Hájkem měli, tkvěla v tom, jak Ivana oživit, zhmotnit, aby se divák mohl vcítit do jeho emocí.


Kde jste získal archivní materiály?

Z velké většiny jde o Ivanův osobní archiv, který spravuje jeho žena Cindy. Šlo o desítky hodin zdigitalizovaného filmu i videa. Častokrát bez zvuku, v různé obrazové kvalitě. To se mi právě líbí, protože pak je možné vytvořit živé, až živelné koláže, materiál se před očima mění, nepůsobí sterilně.


Na rozdíl od dokumentu Meky jste neměl možnost při práci na dokumentu pracovat s daným umělcem. Byla to větší zodpovědnost?

Především jsme nemohli s Ivanem Králem natáčet. Nemohli jsme po svém zachytit jeho emoce. Ve střižně bylo pro nás se Šimonem Hájkem nové, abychom se pokusili Ivana Krále oživit alespoň z cizích archivů. Aby nebyl jen slyšet, ale i vidět, aby mohl emocionálně zdánlivě reagovat na probíraná témata.


Co nového se o Ivanu Královi dozví diváci vašeho dokumentu?

Pokusili jsme se vytvořit kondenzovaný životní příběh muže a jeho tří osudových žen. Zatímco vyprávění samotné vychází z knihy Honzy Vedrala, a tím pádem může být známé, to neznámé je především to, na co se diváci budou dívat: totiž na ohromující množství záběrů, které hudebník a vášnivý videograf během života natočil, ale nikde nepoužil. Ukazují nejen neidealizovaný svět hudebnického života, ale všímáme si i doby a okolního světa – tady bych vyzdvihl především české reálie první poloviny 90. let. „Ta země byla použitá,“ vzpomíná v našem filmu Zbyněk Pavlíček a záběry na domy pod lešením, rozkopané ulice a bezútěšná zákoutí mu dávají za pravdu.


Michal Antoš, Specialista PR, Komunikace a vnější vztahy, Česká televize, 28. 4. 2023