V souvislosti s aktuálním mediálním tématem okolo zvýhodnění sázkové společnosti SAZKA jsem si připomenul názory z diskuzí o úloze veřejnoprávních médií. Je zřejmé, že veřejnoprávní média jsou obecně považována za službu lidem, službu veřejného zájmu. Tak o tom hovoří i pozvaní zástupci mezinárodní unie EBU, tak hovoří pracovníci České televize i Českého rozhlasu, tak míní politici a určitě i značná část občanů. Politici jsou vyzýváni, aby v tomto duchu uvažovali při projednávání souvisejících zákonů, případně při tvorbě nových. Je - li shoda na prospěšnosti a potřebnosti ČT a ČRo a je-li jasný obsah a cíl služby, zbývá politické reprezentaci stanovit podmínky pro fungování těchto médií. Mezi takové patří zvolení vhodného a efektivního modelu a systému fungování, zajištění způsobu financování spolu s transparentními kontrolními mechanismy.

Politici, přesněji vláda, navrhují změny v systému státních financí - zpočátku především v daňové oblasti. Část změn je „vynucených“ květnovým vstupem do EU, část je připravena pro domácí podmínky. Většina těch již schválených změn postihuje také média veřejné služby. Dopad je rychlý, neočekávaný a evidentně nekonzultovaný s mediálními radami a s managementy ČT či ČRo. Od ledna letošního roku tak například Český rozhlas zaplatí na změněném DPH navíc oproti loňsku a oproti plánům o téměř 70 milionů korun více (například za telekomunikační – přenosové služby). V případě ČT jde o částku ještě vyšší (odhad nad 100 milionů). Zároveň nemá žádná z těchto institucí od státu vlastně žádné významné daňové úlevy, ani v oblasti DPH. Ministerstvo financí argumentuje, že jde o pravidla EU. Další odborníci však připouští možnost výjimek – v případě odůvodnění tzv. veřejného zájmu. Stát se jistě nemá přímo podílet na provozu veřejnoprávních médií, může alespoň poskytnout podmínky. Zejména při potřebě resp. požadavku na využití nových technologií a vstup do nového digitálního systému vysílání (navrhovaná úprava snížení DPH u set top boxů je málo pravděpodobná a je opravdu jen dílčí nesystémovou úpravou). Samozřejmě je nutné při těchto úvahách nezapomínat na vytváření rovných podmínek na českém a brzy i evropském trhu.

Naproti tomu kauza Sazky je poněkud zvláštní. Souhlasím, že sport a pohyb patří mezi důležité součásti našeho života a mají být mezi oblastmi společného veřejného zájmu. Nestandardní úlevy, kterými jsou například úlevy u daně z příjmů právnických osob a osvobození od platby DPH vč. vrácení daňových plateb, jsou však zcela jistě nesystémové. Stát se navíc již před časem vzdal nějaké účasti v projektu výstavby nové víceúčelové haly, když odmítl i poskytnutí záruk. Nyní je právě stavba haly často jedním z argumentů pro prodloužení výhod pro veřejný zájem akciové společnosti Sazka. V případě změny odvodů ve prospěch státního rozpočtu a možných finančních problémů hrozí podle zástupců Sazky požadavky jejích akcionářů (sportovní svazy a asociace) na dotace ze státního rozpočtu.

Znovu bych se tedy vrátil k médiím a zeptal politiků a odborníků - jsou tedy veřejnoprávní média opravdu veřejnou službou a veřejným zájmem? Proč by při jasném zadání a definování své úlohy nemohly mít určité daňové úlevy, mají-li je jiné subjekty konající ve veřejném zájmu? Politická reprezentace by tedy znovu mohla uvažovat i o dosud nevyužitých možnostech nepřímé podpory než je dosavadní poměrně jednoduchá cesta zvýšení finančního přídělu přímo z peněženek koncesionářských poplatníků (Samozřejmě také ne cestou další komercionalizace a již mnohokrát prokázaného neblahého vlivu inzerce/inzerentů na opravdovou nezávislou veřejnou službu).


Ing.Zdeněk Duspiva, 5. 2. 2004