Ať už čteme současné satelitní magazíny anebo se probíráme internetovými stránkami s touto tématikou, zjišťujeme, že vývoj digitální satelitní techniky běží daleko rychlejším tempem než jsme tomu byli zvyklí u satelitní analogové techniky. Téměř v každém čísle satelitního časopisu nalezneme recenzi nějakého vylepšeného satelitního konvertoru pro Ku pásmo a když ne to, tak zcela jistě povídání o dalším modelu známé či naopak zcela nové značky satelitního přijímače.

Starší kolegové sledující vývoj satelitní techniky od osmdesátých let jen nevěřícně kroutí hlavou, kde se najednou takový rozvoj technologií vůbec bere. Jisté v tom směru je, že opravdu se otevřel prostor pro použití některých již dříve známých vojensky vyzkoumaných technologií a hromadná výroba tohoto materiálu pak lehce zpětně skýtá i určité prostředky pro vylepšení této techniky.

Zastavme se třeba jen u konvertorů. Jen bych asi opakoval některé dřívější články o tom, jak v roce 1984 bylo možno velmi těžce získat jednopolarizační konvertory americké provenience se šumovým číslem 2,8 dB, kdežto přelom osmdesátých a devadesátých let již začínají nastupovat oboupolarizační konvertory se šumem 1,2 dB. Dnes už se nikdo nepozastavuje nad šumovými čísly kolem 0,3 dB, a dokonce začínáme být svědky toho, že některé firmy přicházejí na trh i s vylepšením těchto téměř už extrémních hodnot.

Protože jde o čistě konzumní předmět s již poměrně nízkou nákupní cenou ( na který se sice u nás vztahuje dvouletá záruka na provoz ), nenajdeme o něm již moc nových článků, ale jistě by bylo zajímavé se dozvědět, zda a jakým způsobem by mohl vývoj těchto nezbytných článků satelitního přijímacího systému ještě jít. I Ku pásmo začíná být na našem území především ve velkých aglomeracích rušeno poměrně velkým množství různých signálů, dříve se v tomto pásmu nevyskytujících. Jde o různé místní přenosové vysílače hlavně kolem hranice 10,7 GHz, kdy provozovatelé takových pojítek se sice odvolávají na různá generální povolení, ale jakoby nedopatřením jsou naladěni poněkud výše.

Při měření sad nových konvertorů se ale v poměru asi 1:300 vyskytne i konvertor, který je schopen signál nejsilnějších programů vysílaných z pozic Astry nebo HotBirdu lokalizovat i bez použití paraboly. V analogu jde silně zašuměný obraz s hodnocením +5, tedy vlastně trvale nesledovatelný, ale chci tím jen dokumentovat, kam až konvertorová technika v současnosti pokročila.

Nejsem si ale zcela jist, zad a jak se vůbec pokročilo u samotných digitálních satelitních přijímačů. Ano, vím, tady jde hlavně o softwarovou záležitost, protože podstata příjmu i natáčení je vlastně zvládnuta a nyní se bojuje jen o budoucí zákazníky zakódovaných balíků různých satelitních providerů. Podle vývoje přijímačů za poslední roky zde naprosto nejde o maximální počet programových míst a nebo neprogramovatelných pozic, ale o to, jakým způsobem "umí" přijímač momentálně dekódovat ten či onen zakódovaný programový balík.

Výrobci, kteří se již dobře zorientovali v tom, že pokud přijímač obsahuje některý z hitových CI modulů a třeba české menu, ten je dobře prodejný (vydělat v tomto prodejním oboru se dá již jen na horkých a dobře reklamně uvedených novinkách) a je jím možno nalákat víc zájemců o koupi než u přijímače jiného. Reklama sice obvykle uvádí, kolik má přijímač různých možností a programovatelných pozic a nevím čeho všeho ještě, ale skutečnost je obvykle taková, že jednak se vyrábějí již daleko menší série přijímačů s tím, že v dalším pokračování stejné verze se třeba navýší paměť přijímače tak, aby opravdu zvládla všechny slibované věci, ale pod obchodním tlakem a vývojem se nakonec od další výroby upustí a po koupi zjistíte, že přijímač vlastně oplývá jen základními možnostmi jako každý jiný. Obvykle nad tím mávnete rukou, protože pro běžného uživatele 32 pozic naprosto stačí a za DX přijímatele se pomalu považuje již ten, kdo přijímá Hispasat na 30 stup. západně a nebo Turksat na 42 stup. východně.

Různých vysílatelů satelitních programů pro Evropu je nyní tolik, že již dávno nestojí o to, abyste svoji parabolu natáčeli někam jinam. A jsou to právě tito vysílatelé, kteří druhotně určují objednávky typů přijímačů tak, aby byly co nejjednodušší a výrobně nejlevnější, ale aby splňovaly možnost příjmu pouze ve vymezeném výseku a neměly zbytečně něco na víc. Výrobce to vyrobí samozřejmě již jen podle těchto poptávek, protože vyrábět dnes něco na sklad je cesta do záhuby.

Zvláště když od zadání přijímače do výroby v Koreji až po jeho distribuci v Evropě neuběhne často ani čtvrtrok. Spíš je po té době série už dokonce prodána a dumá se nad tím, jak by byla příští série levnější, aby byla lépe prodejnější na dnes již dost nasyceném satelitním trhu. Kterýkoliv výrobce této spotřební techniky vám na přijímač nejen vytiskne vaše logo či obchodní značku, ale klidně vám přijímač naprogramuje tak, aby vás mohl při zapnutí zdravit třeba jménem. Hlavně je třeba vás nalákat jeho koupi, ať si nekoupíte třeba něco jiného.

Dr. Vladimír Mazálek, TEL-SAT Experts

Dokončení příště