Vrcholení satelitní éry u nás bylo asi v polovině devadesátých let, kdy opravdu o satelitní příjem byl hybnou pákou informačních rozmachů. Obliba velkých parabol s možností příjmu několika pásem najednou, příjem z co nejširšího satelitního obzoru, přijímače vybavené různou automatikou na natáčení a dolaďování, prohledávání činných transpondérů a boj společností o co nejvýkonnější skupiny satelitů. Současně s množstvím otevřených programů však začíná i nástup programů, které jsou kódovány, začíná se prosazovat internet a pozemní vysílání víceprogramové televize (MMDS), prostě informační a přijímací ráj. Analog se třepotá jako vlajka na vrcholu a vysílající společnosti si mnou ruce, kolik fandů a diváků vůbec se jim podařilo na tuto technickou novinku nalákat. Není problém přijímat satelity vysílající pro Asii či Jižní Ameriku a hackerům se daří jen s malým zpoždění odkódovávat i ty nejatraktivnější televizní programy. Bylo to všechno úplně tak, jak jsme to viděli tenkrát ? Nebyla to jen promyšlená příprava na dobu, že tohle všechno za nějaký čas skončí a analog bude vyměněn bez náhrady za něco novějšího, aby bylo možno dál pokračovat v tržní expanzi ? Zprávy o tom, že prolomení kódů bylo vlastně cílenou akcí konkurenční společnosti spíš naznačuje, že bylo jasné, že nic netrvá věčně a výdělečnou cenu je možno nasadit a akceptovat pouze u novinek, protože výroba spotřební elektrotechniky předběhla třeba dnes myšlení většiny běžných zákazníků natolik, že zákazník vlastně není schopen ani tyto novinky do myšlení ihned absorbovat a spotřebovat.

Může se zdát, že vlastně vůbec tady není hovořeno o těch pravých DXerech, ale myslím, že to jsou právě ti neviditelní tahouni toho původního vývoje satelitního příjmu, kteří si předsevzali ten běžně praktikovaný satelitní příjem - myslím tím ten analogový - posunout většími parabolami, širším úhlem přijímaného obzoru, použitím kvalitnějších LT filtrů, citlivějších vstupních tunerů, přesně vypočítaných ozařovačů či protiváhových polarmountů co nevýše nad hodnoty uváděné jako doporučené v odborných či zájmových časopisech. O tom, že se jim to velmi často povedlo a stále ještě dař í jasně hovoří tabulky možných přijímaných programů třeba na lyngsat.com , kde můžeme jména těch nejúspěšnějších číst stále.

A jaká že je představa o tom původním DXerovi ? Jak již jsem podotkl, rozhodně jde o kutila stále vymýšlejícího něco nové či vylepšující. Nemusí vždy jít o majitele 2,5 metrové středové paraboly, umístěné jako priority na místě nejlepšího výhledu od východu na západ. Ale konvertor, za kterým se trvale pachtí, musí mít snad nulové šumové číslo, ovšem ten nejcennější přijímaný program z co největší dálavy naopak nemusí být pro obyčejného diváka nijak zřetelně viditelný - prostě lovec programů či satelitů. Hledání jeho duše je nekonečné a hodiny strávené třeba na střeše nad nastavením paraboly se snad ani nedají spočítat. Kdo nemá vysoké vysněné cíle jen těžko může chápat takového člověka hledajícího něco pro dalšího tak nicotného a bezvýznamného. Skřehnut mrazem čeká na noční zimní vyjasnění s mrazem kolem -20°C, které je nejvhodnější třeba pro obrazový lov z dálné Asie - nevím, zda se to vůbec dá slovy vyjádřit, ale každý, kdo má nějakého koníčka, co vlastně prodlužuje život, to určitě bude umět transformovat na sebe a celou věc pochopí. Při tomto popisu se vám určitě vybaví někdo, koho právě v této poloze dobře znáte,ale již přece jako staršího člověka. Neopíjejme se však dále vzpomínkami a minulostí a realisticky se posuňme do dnešní digitálních dnů.

Časy se změnily, říká kolega, a starty vás starších už jsou nenávratně pryč, tvrdí s vehemencí. Vzpomínat vás rádi necháme,ale chcete-li s námi dál, pak dnes je potřeba být ve střehu stále a každý zameškaný měsíc při sledování vývoje se draze platí nevědomostí v tom dalším. Je přece digitální doba a počítání jedniček a nul musí být bleskové, ponouká mne k další aktivitě. Proto kladu otázku na satelitní fandovství kamarádovi o polovinu mladšímu.

"Satelitní fanda "?.... dnešný a definícia z mojej hlavy ? Tak tie staré časy pominuli, to je isté, ja to vidím tak, že dnešný sateliťák by mal mať otočnú súpravu, nejaký prijímač typu Humax 5500, Nokia alebo DreamBox, mal by mať počítač, chytať minimálne 10 pozícií, sám si nastaviť parabolu, robiť si sám údržbu, investovať do techniky svoje peniaze aspoň raz za rok, hľadať nové programy a mal by mať odkódované nejaké tie programy. Sám by si mal vedieť preprogramovať aj prijímač, a jasné, že namontovať aj anténu a mal by zvládať aj malé opravy. Tak to je podľa mňa ten satelitný fanúšik dneška. Takých asi veľa nebude, ale ostatných medzi fanúšikov ani nepočítam. To sú len užívatelia, nič viac ! Tá nová doba prináša tú integrovanosť zariadení buď do počítača alebo do prijímača. A v každom prípade si myslím, že naozajstný fanda by mal vedieť obidva smery ovládať a mať v nich prehľad.

Mal som na mysli fanúšikov, tých DX-érov je naozaj málo. DX-ér a fanúšik nemusí byť to isté. Niekomu stačí Hot Bird, ale pozná z neho všetky frekvencie a programy a má všetko načierno dekódované. Vie opraviť satelit a vyzná sa v elektronike. No na druhej strane možno nikdy nebol na Hispasate alebo na Thaicome. Neviem, ťažko to presne určiť, ja sa na to pozerám tak, že ten človek by mal mať jednoducho aký taký prehľad aj o technike, ale aj o tom, čo všetko z hora možno chytiť a čo k tomu človek potrebuje, aby to chytil.

Vidíte sami, jaký posun v tom nastal ? Doba si už nežádá velké antény a konvertory k nim dosáhly právě té mezní hodnoty.Ceny již opravdu kvalitních a výkonných konvertorů se pohybují 50x níže než na počátku, ale také středové paraboly s tím už pomalu odvál čas . Jejich použití už najdeme opravdu jen u těch skalních příznivců, protože digitální DX příjem má často daleko větší úskalí než ten analogový a potřebný zisk zajišťovaný právě dostatečně velkou parabolou se zatím nepodařilo ničím nahradit. Offsetové paraboly sice poskytují daleko větší pohodlí třeba v instalaci či ovládání, ale jejich účinnost se prostě v tomto směru zatím parabolám středovým nijak nevyrovná. Konečně - ty běžné offsetky vlastně nejsou ani na nic takového konstruovány; a pro ten běžný příjem o kterém se zmiňuje slovenský kolega jsou naopak naprosto dostačující. V systému s konvertory k nim konstruovanými prostě není o čem dál v DX příjmu snít a je třeba se zaměřit opravdu spíše na to odkódovávání, protože v kombinaci s internetem je velmi zajímavé třeba "sdílení" odkódovaných programů přes internet, které může být nakonec stejně napínavé a dobrodružné jako příjem "zpoza obzoru".

A co objevitelská duše, přijde si na své ? , ptá se asi čtenář, kterého zaujal nadpis článku. Nepůjde už sice asi o hodiny strávené na střeše, protože dnešní části přijímacího satelitního systému určené k umístění na střeše jsou již většinou v systému "zapni a hraj", tedy u motorů je víceméně detailně dáno přímo nastavení pro konkrétní oblast či území a také většina satelitních přijímačů má některou z funkcí, kdy parabola se jednoduše automaticky nastaví na přeprogramované pozice jednotlivých satelitů.

Jen to objevování těch dálav přišlo nějak blízko k nám. Už to nejsou ty obrazové lovy zašuměných nezřetelných obrazů, ale jedem program v kupce další tisícovky jiných vysílajících na stejné satelitní pozici. Vlastně stále je o čem snít. Vždyť pořád ještě jsou o i jiná satelitní pásma než to nejznámější Ku a vzhledem k vyššímu vyzařovacímu výkonu satelitů ale i trvale zlepšujícím se přijímacím zařízením se už dá pásmo 4 GHz přijímat třeba i se 120 cm offsetovou parabolou. A pokud se k tomu rozhodneme, čeká nás zase taková práce jako před lety při vylepšování příjmů z velkých parabol.

Na trhu začíná být dostatek běžně stejných digitálních satelitních přijímačů standardní úrovně, ale pokud třeba navíc u takového přijímače Dream vyměníme vstupní tuner za nějaký citlivější, pak opravdu půjde o přijímač, který může být snem mnohého DXera. Podotýkám, že může jít až o 30% zvýšení vstupní citlivosti přijímače. Podobné je to u konvertorů, kde při vybrání toho správného konvertoru z více typů s tím nejkompatibilnějším ozařovačem s naší parabolou lze dosáhnout také až 20% rozdílu. Prostě stále jsou místa, ve kterých jsou skryty příjmové rezervy, i když jsme přesvědčeni, že zrovna tam už jsme na maximu. A to pak duše opravdu plesá, protože stále je co objevovat a kde jít dopředu.

Nic není ztraceno, romantika stále někde sídlí. Jen je možná trochu těžší ji objevit. Ale pokud se DX příjmu oddáme, určitě ji najdeme a dosáhneme něčeho, co se mi asi jen těžko podaří v nějakém článku popsat. To se prostě musí zažít. Na vlastní duši.