Někteří se domnívají, že za druhé světové války kráčeli Židé na smrt jako ovce na porážku. To je však pravdě hodně vzdálené. V ghettech probíhalo mnoho povstání, v táborech smrti se bouřili vězni a v lesích se shromažďovali odbojáři. Nový dokumentární film Odboj, který bude mít premiéru na Viasat History v sobotu 20. dubna ve 21:00 hod., podrobně popisuje tato velká i malá povstání a vyvrací mýtus o židovské pasivitě.


Odpor beze zbraní

Od roku 1939 bylo ve východní Evropě vytvořeno přibližně 1 200 ghett, kam byly nahnány statisíce Židů. Lidé, kteří v nich žili, neměli žádné zbraně, a pokud našli způsob, jak na nacisty zaútočit, dočkali se tvrdé odvety. Přesto se Židé bránili tím, že otevírali ilegální školy a knihovny, zakládali pěvecké sbory, a dokonce i divadelní spolky. Dokumentovali nacistické válečné zločiny a udržovali vysokou úroveň kulturní činnosti.

Tento neozbrojený odpor se nazýval Amidah, tedy postavit se proti utlačovatelům zachováním židovské identity a lidskosti. Tato taktika tichého odporu se však rychle změnila, když Němci začali Židy deportovat do táborů smrti. Když si uvědomili, že konečným cílem nacistů je zničit všechny Židy, reagovali plánováním ozbrojeného odporu. "Je lepší padnout jako svobodní bojovníci než žít z milosti vrahů" napsali ve svém prohlášení.


Odpor v lesích

V evropských lesích bojovalo asi 30 000 Židů, kteří lovili nacisty a pomáhali ostatním Židům při útěku. Když nacisté začali likvidovat ghetta, mnoho Židů utíkalo do lesů, stávali se odbojáři, a když to bylo možné, přidávali se k partyzánům. Ne všechny partyzánské skupiny přijímaly Židy s otevřenou náručí, a tak si vytvářely vlastní jednotky – jako například Mstitelé, ukrývající se v litevském lese Rudnicki, do které se mohly zapojit i ženy.

Byli velmi efektivní: zabili mnoho nepřátelských vojáků, ničili mosty a železniční tratě, po kterých se přepravovaly nacistické jednotky. Jiné jednotky se zaměřovaly spíše na záchranu životů. Například partyzánské skupině v lese Naliboki se podařilo shromáždit ve své skupině 1 200 Židů, kteří se dožili konce války. Byli to šťastlivci, protože mezitím byly miliony Židů deportovány do táborů smrti, odkud už nebylo téměř návratu.


Odpor v táborech

Mnozí se možná podiví, proč se lidé natlačení do táborů smrti nevzbouřili proti svým věznitelům, když byli v početní převaze, ale víme o sedmi vzpourách, z nichž šest vedli Židé. Ti vynaložili velké úsilí na záchranu svých spoluvězňů, a to i v přísně střežených táborech. Tyto činy byly vždy trestány smrtí. Existuje však mnoho příběhů o činech odvahy vzdorující smrti.

V Osvětimi-Březince zachránil židovský kurýr Bela Kazan několik maďarských dívek před krematoriem tím, že je propašoval pod plotem do ženského tábora. Mladé ženy pak poskytly střelný prach pro povstání židovského sonderkommanda v Osvětimi-Březince 7. října 1944. Čtyři z nich byly v důsledku toho oběšeny, jména ostatních účastníků však nikdy neprozradily. Během jednoho z nejdůležitějších povstání v Osvětimi-Březince se vězňům podařilo zničit plynovou komoru a krematorium a tato mise zachránila mnoho životů.


Málokdo přežil holocaust, a ještě méně lidí vyprávělo o zoufalých akcích Židů, ale je důležité o nich vědět, jak říká Paula S. Apsellová, spolurežisérka a producentka dokumentárního filmu Odboj. Potvrdila to ve svém prohlášení: "Dnes, téměř osmdesát let po holocaustu, zůstávají tyto příběhy široké veřejnosti z velké části neznámé. Bez nich zůstává naše chápání této genocidy, která vyhladila dvě třetiny evropských Židů, neúplné, což vede k obnovení antisemitismu, nenávisti a popírání samotného holocaustu."


Jana Zelníková, Marketing Co ordinator, Viasat World, 16. 4. 2024